Dva úhly pohledu
Vezměte si papír.
Rozdělte ho na dva sloupce.
Nad jeden z nich nadepište: Co by mi řekl můj největší nepřítel?
Nad druhý nadepište: Co by mi řekl můj největší spojenec?
Pak si projděte nejrůznější situace, do kterých se dostáváte – jak ty neutrální, tak i pozitivní a negativní:
- Stojíte na startu závodu.
- Dáte gól.
- Zahodíte šanci.
- Zvládnete na tréninku něco nového.
- Zvládnete něco pomaleji než ostatní.
- Vyhrajete po škaredém výkonu.
- Prohrajete po výborném výkonu.
- A tak dále... Nemusíte zůstávat jen u sportu.
Je pro vás vyplňování jednoho z těchto sloupců jednodušší? Daří se vám rychleji najít ten „nepřátelský“ a negativistický úhel pohledu? Nejste v tom sami.
Jde o zcela běžnou záležitost, která by vám měla něco ukázat o tom, jak sami k sobě přistupujete. Na objektivní sebekritice není nic špatného.
Ale pokud si u tohoto cvičení uvědomíte, že vlastně sami se sebou často mluvíte tak, jak by s vámi mluvil váš největší nepřítel, jste v této sebekritice daleko za hranou férového hodnocení.
Co s tím? Samozřejmě, že z dlouhodobého hlediska je důležité zkusit být sám sobě dobrým spojencem, koučem a průvodcem. Jenže není jednoduché tyhle návyky rychle předělat.
Po tomhle cvičení však mají sportovci jednu velkou výhodu. Jakmile si třeba tenistka během zápasu řekne „Jsi kráva, jsi hrozná, co tu vůbec děláš...“ a jsou to přesně ty věci, které si napsala do sloupce „co by mi řekl můj největší nepřítel“, mělo by ji to trknout.
Pokud si uvědomí, že tohle jsou výroky a myšlenky toho „otravného mužíčka“ (jak si můžete svého vnitřního nepřítele pojmenovat), okamžitě by měly ztratit trochu své síly. Protože ten zamindrákovaný, nepřátelský mužíček toho nakecá spoustu, ale rozhodně to není objektivní hodnocení.
Šij to do mě!
A teď k té netradiční strategii, jak se připravit na výkon. Najděte si před ním pár minut času (třeba během cesty na stadion) a vyzvěte svého vnitřního nepřítele, ať se do vás naplno pustí. Můžeme to nazvat jako taktiku „Šij to do mě!“
Vytáhněte na povrch všechny ty hnusné věci, které někdy ve vaší hlavě během nervózního výkonu zaznívají, které si říkáte, když se vám nedaří či když máte pocit, že ostatní určitě zklamete.
Každou z nich pak zkuste trochu odlehčit, například tím, že si řeknete „Jasně, to, že jsem neschopný a spoluhráči mě nemají rádi jsi mi říkal už hodněkrát, chce to nějaký nový materiál!“ a když to jenom trochu půjde, zkuste to třeba doplnit i tím, co by vám k tomuto tématu řekl váš největší spojenec („Máš na to, spoluhráči tě respektují, vzpomeň si na ten špatný zápas, co jsi měl, a jak tě podrželi!“)
Tato strategie vám pomůže být lépe připraveni na případný nával negativních myšlenek během samotného výkonu. Poznáte, že jsou až extrémně nafouknuté, a postupně na ně budete mít připraveni konkrétní protiargumenty.
Existuje řada dalších způsobů, jak v tomto ohledu svou psychiku posílit – pro další tipy si můžete poslechnout třeba tyto krátké epizody seriálu Psychologie výkonu v praxi. Nejen, že se dozvíte praktické rady a konkrétní návody, ale nasbíráte i inspiraci z příběhů slavných sportovců a sportovkyň!