Američan Brooks Koepka (29) od roku 2017 dominuje golfovým Majorům - čtyřem největším světovým turnajům. Z posledních devíti startů má čtyři tituly (2x US Open, 2x PGA Championship) a dvě druhá místa.
Koepkův spoluhráč z PGA Tour, Xander Schauffele, okomentoval jeho schopnost držet se na předních příčkách největších turnajů takto: "Je jako šváb. Prostě ne a ne zmizet."
Jak se Koepka k této konzistenci dopracoval a jakou si z jeho příběhu můžeme vzít inspiraci?
rooks Koepka poprvé držel v ruce plastové golfové hole ve svých dvou letech, ale začal se výhradně na tento sport specializovat až o deset let později. Lákal jej totiž také baseball, který byl navíc součástí rodinné tradice. Jeho otec hrál na univerzitní úrovni a jeho prastrýc, Dick Groat, byl dokonce legendárním hráčem v nejvyšší profesionální soutěži (byl 8x v All-Star týmu).
Koepka se svou láskou k baseballu dodnes netají a několikrát vyvolal mediální rozruch, když označil golf za "nudný" a když politoval toho, že u baseballu nevydržel a nevydal se raději touto cestou. Vliv na toto rozhodnutí však měla i autonehoda, po které nějakou dobu nesměl hrát kontaktní sporty.
Když se Koepka v šesté třídě naplno vrhl na golf, podařilo se mu ihned dostat do výběru své střední školy. Již v této době se začalo projevovat jeho vnitřní přesvědčení o tom, že má potenciál na velké golfové úspěchy.
Po cestě domů z jednoho golfového turnaje svému otci oznámil, že za čtyři roky odejde ze školy a stane se profesionálem. Jeho otec, Bob Koepka, okamžitě zastavil a dal mladému Brooksovi jasně najevo, že tento plán nepřichází v úvahu a že nejen že dokončí střední školu, ale bude studovat i na univerzitě - což se nakonec vyplnilo.
Doba, kdy navštěvoval a hrál golf za univerzitu Florida State, byla pro Koepku velmi transformační. Byl původně považován za velmi horkokrevného a problémového hráče, který měl obtíže nejen s nezvládnutými emocemi při hře, ale i s prospěchem. Podle jeho otce byl klíčem ke změně jeden z jeho univerzitních trenérů - Chris Malloy.
Tento golfový trenér se snažil Koepkovi ukázat, že jeho zuřivý přístup ke hře má velmi negativní dopad na jeho výkony. Schovával se proto například mezi stromy a potají Koepku nahrával, aby mu následně mohl ukázat, jak nevhodné jeho reakce jsou.
Koepka v té době po nevydařené ráně často vztekle nadával a mlátil holí o zem. Chris Malloy tak zavedl nové pravidlo - do pěti vteřin po odehrané ráně bude tvoje golfová hůl zpátky v bagu. Pokud toto pravidlo Koepka nedodržel, musel běhat po schodech místního stadionu.
Trenér si však všiml, že Koepka postupně začal brát tento trest spíše jako možnost zapracovat na své kondici. Nakonec se tak ukázalo, že teprve když jeho chování negativně ovlivnilo i ostatní hráče z jeho týmu, došlo k razantní změně.
Situace, která přinesla skutečně velký pokrok v Koepkově chování, nastala během jednoho meziuniverzitního šampionátu.
Koepka zahrál ránu mimo hřiště, což jej stálo individuální titul. Byl z toho natolik rozčilený a vyvedený z míry, že na konci hry navíc podepsal chybně vyplněnou scorekartu. Kvůli této chybě se z jasného triumfu jeho týmu nakonec stalo velké drama a vítězství o jedinou ránu.
"To byl bod zvratu, jeho zlomový okamžik. Byl v tu chvíli pos.... strachy, protože málem svůj tým připravil o titul." říká Chris Malloy.
Od té doby tak začala skutečná mentální přeměna Brookse Koepky až na toho vyrovnaného, odhodlaného a někdy až "roboticky klidného" hráče, který aktuálně vládne světovému golfu.
"Všechno, co vidíte teď, je naučené chování, a to je obrovsky těžká věc. Je to skvělý příběh pro mládežnické golfisty. Vidí Brookse a myslí si, že je jako nějaký robot bez emocí, ale to dříve v jeho nátuře nebylo." říká Malloy. "Měl ze všech tu nejhorší povahu, byl sám na sebe obrovsky přísný... Rozhodně by žádný Major turnaj nikdy nevyhrál, kdyby měl dál stejný temperament, jaký měl tehdy."
Koepkova cesta až na pozici světové jedničky nebyla hladká. Přechod z univerzity mezi profesionály se zadrhl, když se nedokázal kvalifikovat na americkou PGA Tour. Vydal se proto cestou, která je pro americké hráče dosti neobvyklá - začal hrát evropskou Challenge Tour (druhou nejvyšší evropskou šňůru).
Koepka následně hrál golf v Evropě další tři roky. Říká, že se jednalo o období, kdy si golf užíval nejvíce v životě a kdy získal řadu skvělých přátel.
Možná ale právě i tato odluka od amerického golfového prostředí způsobila, že se Koepkovi nedostává tolik pozornosti, kolik by si zasloužil - a to ani poté, co vyhrál 4 turnaje kategorie Major během necelých tří let.
Koepka dal tento týden jasně najevo, že si je této věci vědom. Na tiskové konferenci před turnajem US Open, který v posledních dvou letech vyhrál, upozornil na to, že televizní stanice Fox ve své reklamě na přenosy z turnaje ukázala řadu možných favoritů - ale jeho nikoli.
"To jako fakt? Jak na něco takového zapomenete? Byl jsem z toho v šoku. Měli rok na to, aby to dali dohromady. Nevím. Někdo za to nejspíš dostal padáka - nebo by měl." neskrýval své rozčarování Brooks Koepka.
Jeho bývalý trenér, Chris Malloy, také například uvádí, že Koepka nechápe, proč se jej média častěji neptají na to, zda bude schopen vyhrát rekordní počet Major turnajů (aktuální rekord je 18). Pokud by si zachoval stávající konzistenci, mohlo by se mu to totiž rozhodně povést. "Štve ho, že mu nikdo tu otázku nepokládá." říká Malloy.
Danny Willet, anglický golfista, který se s Koepkou dobře zná z jeho působení v Evropě, říká, že i mezi samotnými hráči dochází nepochopitelně k jeho přehlížení při vybírání favoritů na zisk dalších titulů. Podle Willeta je však Koepka tyto pocity křivdy schopen přetavit v něco užitečného: "Myslím, že ho to pohání vpřed."
Brooks Koepka při svých vítězstvích často působil až roboticky chladnokrevně a konzistentně. O to větším překvapením tak byl průběh posledního kola letošního turnaje PGA Championship.
Koepka si dlouho držel výrazný náskok, ale série čtyř nezvládnutých jamek znamenala, že se jeho vedení výrazně ztenčilo. Diváci navíc v tu chvíli jednoznačně podporovali hráče, který jeho náskok stahoval - Dustina Johnsona. Za hlasitého skandování "Dee-Jay, Dee-Jay" tak přicházel na patnáctou jamku.
"Bylo to asi to nejlepší, co se mohlo stát." řekl Koepka o tom, jak diváci hlasitě podporovali jeho soupeře. Řekl si, Ok, všichni jsou proti mně. Jedem.
"Sledoval jsem, jak se můj náskok šesti ran rychle rozplynul. A když jsem šel na patnáctou jamku, mohl jsem být naštvaný. Mohl jsem se v tom vrtat. Mohl jsem udělat milion různých věcí. Ale podařilo se mi se resetovat." popsal Brooks Koepka.
"Nyní vím, že jsem toho schopen i pod tlakem. Vím, jak to udělat a jak se zachovat, abych se vrátil na správný kurz. Věřím, že to bude v budoucnu důležité a určitě mi to dá velkou výhodu."
Na posledních jamkách PGA Championship se Koepkovi podařilo stabilizovat svou hru a nakonec zvítězit s náskokem dvou ran.
Hned na následujícím turnaji kategorie Major, US Open, předvedl Koepka opět skvělý a konzistentní výkon - stal se prvním hráčem v historii, který na tomto turnaji zaznamenal 5 kol v řadě s výsledkem pod 70 ran (4 kola letošního turnaje + poslední kolo loňského ročníku).
Nakonec to však na vítězství tentokrát nestačilo, neboť ještě o tři rány lépe zvládl zahrát Gary Woodland.
Koepka však i tak demonstroval výborné mentální návyky a schopnost zpracovat porážku:
"Nebolí to. Hrál jsem skvěle, nic jsem s tím nemohl udělat. Dal jsem do toho vše. Dávám tomu vše pokaždé a občas, tak jako tento týden a jako na Masters, to prostě nedopadne. Zahrál jsem každou ránu tak, jak jsem chtěl. A někdy bez ohledu na to, jak dobrý je váš výkon, na to prostě nedosáhnete."
Elektronická kniha "Psychologie výkonu" obsahuje sbírku textů sportovního psychologa Mgr. Václava Petráše, včetně dříve nepublikovaných materiálů.