Letos v dubnu podepsal baseballista Mike Trout novou smlouvu, která jej v jeho stávajícím týmu, LA Angels, udrží až do roku 2031. Má hodnotu 426,5 milionu dolarů a jde tak o největší sportovní kontrakt v historii.
Jak se Mike Trout vypracoval do pozice, kdy je již ve svých sedmadvaceti letech považován za jednoho z nejlepších hráčů v historii a proč není tak veřejně známou celebritou, jako třeba Tiger Woods či Michael Phelps?
Zásadní roli v příběhu Mika Trouta hrají jeho rodiče. Jeho otec, Jeff, byl rovněž nadějným baseballistou. Na střední škole stanovil řadu výkonnostních rekordů (které následně jeho syn překonal) a strávil několik let v nižších profesionálních soutěžích, než jej zranění kolene donutilo ukončit kariéru. Stal se tak učitelem dějepisu.
Dalo by se očekávat, že Jeff bude jako zkušený baseballista své tři děti k tomuto sportu vést. Opak však byl pravdou. Jeff a jeho žena Debbie podporovali své děti v tom, ať dělají jakýkoli sport, který je bude bavit.
"Myslím, že součástí toho, jak být dobrým rodičem, je snažit se najít vášně vašich dětí a podporovat je v tom, aby si v nich vedly dobře a aby šly za svým instinktem."
Mike si tak nakonec baseball vybral zcela svobodně, ale kromě něj se ještě na střední škole věnoval i basketbalu a americkému fotbalu. "Děti, které dělají více disciplín, jsou nakonec těmi nejlepšími sportovci. Učí se různé dovednosti, pohyby, lepší kontrolu nad svým tělem a střetnou se s více trenéry." uvádí Jeff Trout.
Jeff Trout byl na střední škole trenérem baseballového týmu - ale jen do okamžiku, než se do tohoto týmu dostal jeho syn Mike. Od té chvíle již Jeff s koučováním nechtěl mít nic společného. Se svou ženou navštěvovali všechny zápasy, ale pouze jako skalní fanoušci, nikoli jako trenéři na tribuně.
Jeff nechával veškerou kritiku a vedení svého syna na jeho koučích, čehož si velmi vážil Roy Hallenbeck, Mikův středoškolský trenér. "Byl mnohem kvalifikovanější, než jsem v té době byl já, aby hledal problémy [ve hře svého syna]. Ale nikdy to nedělal. Umožnil Mikovi udělat krok zpět a opravit, co bylo potřeba. Nás nechal mu pomoci. A on prostě ustoupil do pozadí. Tím nám projevil velkou důvěru."
Kenny Williams, tehdejší asistent trenéra, uvádí, že tento přístup jeho rodičů Mikovi výrazně pomohl. "Mike prostě hrál. Nikdy od mamky či taťky necítil žádný tlak. Pouze ho podporovali, a tím rozhodně vše usnadňovali."
Jeff Trout si byl totiž dobře vědom toho, jak negativní vliv může rodičovský tlak na mladé sportovce mít. Nikdy proto nechtěl vytvořit podmínky, ve kterých by byl sportovní výkon tím nejdůležitějším aspektem. Chtěl po Mikovi, ať se sportem baví, ať je dobrým spoluhráčem, ať se o sebe dobře stará, ať hraje se zápalem, ale aby si také třeba vedl dobře ve škole.
Vždy se svou ženou kladli větší důraz na to, jakou je Mike osobností, než jakým je baseballistou. "To je vaše práce, když jste rodiče. Nikoli vychovat toho nejlepšího hráče, ale místo toho vychovat skvělého člověka."
To, že Jeff i přes obrovské množství zkušeností jakkoli nezasahuje do baseballové hry svého syna, platí dodnes. Mike si dle svých slov stále před i po každém zápase se svými rodiči vyměňuje textové zprávy - ale ne o tom, jak má hrát či co se mu v zápase nepovedlo. S baseballem nemají tyto zprávy nic společného. "Prostě jim napíšu, že je mám rád. A oni mi napíší, že mají rádi mě." říká Mike Trout.
Když bylo Miku Troutovi sedmnáct let, byl vybrán v první kole draftu týmem LA Angels (2009). Celou první sezónu však strávil v nižších soutěžích. Jakmile byl v následující sezóně poprvé povolán do hlavního týmu, rozhodně se nejednalo o pohádkový začátek. Ve svém prvním zápase na pálce ani jednou neuspěl a celkově nebyl jeho premiérový dvanáctizápasový pobyt v MLB statisticky nikterak zázračný. Byl tak opět odeslán zpět do nižší soutěže.
Již po několika týdnech však přišla další šance a Trout na ní byl tentokrát lépe připraven. V jednom ze zápasů se mu dokonce podařilo odpálit dva homeruny, čímž se stal historicky nejmladším hráčem LA Angels, který dokázal podobný výkon zaznamenat. I to mu pomohlo k tomu, že se od příštího roku již stabilně prosadil do hlavního týmu.
Tyto dvě sezóny, které odehrál převážně v nižších soutěžích, vyžadovaly od Trouta velkou míru trpělivosti a odolnosti.
"První dva roky v nižších soutěžích pro mě byly obtížné. Výkonnost jsem měl, ale být daleko od domova v tomhle věku bylo těžké."
Důležitou roli v tom, jak se Mike s tímto obdobím vypořádal, opět sehráli jeho rodiče. Jeff Trout se snažil svého syna dopředu připravit na možné překážky, selhání a další komplikace, které v jeho sportovním vývoji mohou nastat. Jakmile začalo být reálné, že by se Mike mohl stát profesionálem, začal s ním jeho otec o všech těchto tématech mluvit a sdílel s ním své vlastní zkušenosti se zklamáním a neúspěchem.
Tedy, Jeff svého syna rozhodně nedržel v iluzi o tom, že vše půjde hladce a že se mu podaří cokoli, co si bude přát, ale raději jej učil, jak zareagovat, když nastane těžší období.
"Snažíte se vychovat své děti tak, aby si uměly poradit s nepřízní osudu a aby to dokázaly udělat samostatně." říká o svém přístupu Jeff Trout.
Poté, co se v roce 2012 Mike Trout nastálo usadil v týmu LA Langels, začal jeho raketový vzestup. Nebudu vás zahlcovat baseballovými statistickými čísly, ale vězte, že Mike Trout není jen fenomenálním pálkařem, ale také úchvatným hráčem v poli a jeho specialitou je i kradení met.
V každé sezóně od roku 2012 (po které byl jednomyslně zvolen nejlepším nováčkem roku) byl v All-Star týmu. Dvakrát byl vyhlášen nejužitečnějším hráčem své soutěže. Čtyřikrát doběhl pro nejvíce bodů za sezónu. Pětkrát ovládl jednu z nejoceňovanějších baseballových statistik "WAR" (Wins above replacement). A nejen, že si drží v posledních osmi sezónách famózní konzistenci - řada faktorů ukazuje, že se rok od roku stále zlepšuje.
Asi nejlépe jde Troutovu stále mladou kariéru popsat tím, že se v médiích nevedou diskuze primárně o tom, zda je nejlepším hráčem na světě, ale zda je nejlepším hráčem všech dob. Stejně tak se téměř neřeší to, zda si svůj rekordně bohatý kontrakt zaslouží, ale to, že by si nejspíše za své výkony zasloužil ještě větší.
Mike Trout vystoupal až na vrchol sportovního světa, ale přitom stále zůstává věrný tomu, kým byl dříve. Není klasickou celebritou, nevyhledává pozornost veřejnosti, nedává svým spoluhráčům najevo své výsadní postavení.
"Je jako osmiletý kluk, který se prostě baví. Upřímně ani nevím, jestli si vůbec uvědomuje, jak je dobrý. On prostě jde a dělá to, co dělá." řekl o Troutovi jeho spoluhráč Andrelton Simmons. "Nejsem si jistý, jak dokázal zůstat být tak skromný."
"Je to obyčejný kluk, který je zároveň nejlepším hráčem na světě. To často nevidíte. Nikoho se nesnaží obelhat, nic nepředstírá. Je prostě sám sebou. A vidět něco takového od superstar je osvěžující", komentoval další z hráčů LA Angels, Zack Cozart.
Právě tato "obyčejnost" Mike Trouta je někdy cílem kritiky. Na to, že je již nyní živoucí sportovní legendou, je totiž poměrně neznámý - a to nejen celosvětově, ale i v USA. V nedávném výzkumu firmy Q Scores se ukázalo, že Mika Trouta zná méně než čtvrtina americké veřejnosti. Jiné sportovní hvězdy, jako třeba Drew Breese či Stephena Curryho, pak zná více než polovina obyvatel USA.
Komisař MLB, Rob Manfred, loni pronesl, že by organizace Troutovi ráda asistovala s jeho veřejným obrázkem, ale že se k tomu Mike nemá. "Myslím, že bychom mu mohli pomoci jeho značku výrazně zvětšit, ale on sám musí udělat rozhodnutí a angažovat se."
Ale Mike Trout se angažovat nechce. Nechce být ambasadorem. Chce hrát baseball, a to je vše.
"Jsem tady kvůli jediné věci, a to je hrát. Myslím si, že odvádím skvělou práci v tom, že dělám to, co potřebuji dělat, ale nemohu vyhořet. Musím být schopný jít na hřiště, podat výkon a být sám sebou."
Mike Trout je stejně přímočarý nejen ve svém přístupu k baseballu, ale i ve svých rozhovorech. Je známý svými strohými a jednoduchými odpověďmi. Když byl například po jednom zápase požádán, aby okomentoval svůj fantasticky dlouhý homerun, odpověděl bez jakýchkoli emocí: "Dostal jsem dobrý nadhoz. Zkusil jsem ho trefit dobrým švihem." A to bylo vše.
I proto o něm bylo v jedné publikaci řečeno, že je "veřejně charismatický asi jako talíř písku".
Mika Trouta tedy budete marně hledat mezi autory nejzajímavějších sportovních citátů. Chce baseball hrát, nikoli o něm filosofovat. A možná právě v jeho přímočarosti a jednoduše nastavených prioritách tkví tajemství jeho úspěchu. Ostatně už od svých rodičů slyšel velmi jednoduché pokyny - hraj a bav se. A toho se Mike Trout drží dodnes.
(Pokud se vám článek nezobrazuje, klikněte zde)
Elektronická kniha "Psychologie výkonu" obsahuje sbírku textů sportovního psychologa Mgr. Václava Petráše, včetně dříve nepublikovaných materiálů.