Psychologie špičkového výkonu

Vítám vás na blogu PsychologieVykonu.cz. Bude mi sloužit jako platforma pro komunikaci mých nápadů, myšlenek a zkušeností z oblasti sportovní psychologie. Věřím, že v něm naleznete užitečné a podnětné informace a budete se rádi vracet.

V prvním blogu se budu věnovat tomu, co to vlastně je psychologie špičového výkonu. O co se se svými klienty snažím, když pracujeme na komplexní mentální přípravě k optimálnímu výkonu?

Psychologie špičkového výkonu je založena na tom, abyste byli schopni v každém jednotlivém okamžiku prokázat, co ve vás je - naplňovat svůj potenciál. Protože pouze "jeden moment" či jedna situace nevytvářejí skvělý výkon. Ten vzniká tehdy, když jsme schopni spojit dohromady celou řadu krátkých okamžiků, ve kterých necháváme plně projevit naše schopnosti.

Záměrně volím termín „nechat projevit schopnosti“, protože klíčem ke konzistentní výkonnosti není vědomá kontrola, opakování naučených pouček, či jiná snaha o usměrňování našich dovedností skrze vnitřní dialog. Tyto postupy většinou slouží jako krátkodobá záplata či dílčí krok k jinému cíli. Klíčem je pravý opak – schopnost zcela se ponořit do okamžiku. Jako psychologové víme, že tato dovednost je typická pro špičky v jakémkoli oboru, nejenom sportu.

Absolutní ponoření se do přítomnosti, hluboká koncentrace na současné okolnosti a podmínky, okamžitý přístup ke dříve získaným schopnostem a zkušenostem – tím se vyznačují výkony olympijských vítězů, klavírních virtuózů či třeba špičkových makléřů.

Cesta k tomuto cíli není jednoduchá. Naštěstí však dovednost podávat konzistentně špičkový výkon je ve své podstatě jako jakákoli jiná schopnost – lze jí tedy studovat, analyzovat, učit se, a co je hlavní, trénovat. Jak si představit takový trénink schopnosti podávat špičkový výkon? Ve své podstatě se zabýváme neviditelnou entitou, něčím, na co si nikdy nešáhneme. Abych proto lépe přiblížil, jaká je základní myšlenka psychologie špičkového výkonu, uvedu následující analogii:

Představte si, že je vám znovu 10 let, a příští víkend se u vás na potoce konají závody po domácku vyrobených lodiček. Všechny najednou se spustí na startu a nechají volně plout po proudu. První lodička, která zdárně dopluje do cíle, vyhrává.

Sportovní výkon je jako lodička, kterou chystáte k vypuštění na řeku

Jste natěšeni a přijímáte tuto výzvu jako tu nejdůležitější věc ve svém životě. Ve škole do sešitů kreslíte návrhy své lodičky, sháníte od kamarádů to nejlepší dřevo a lepidlo, necháte si od svých rodičů vysvětlit, co je to kýl a proč byste ho na své lodi měli mít. Hned druhý den máte hotovou první verzi vaší lodičky, která však jde po kontaktu s vodou okamžitě ke dnu. Hledáte možné chyby, opravujete je, ptáte se na názor zkušenějších. Když váš nový výtvor zasychá, odběhnete k babičce a poprosíte jí o tu velkou encyklopedii, kterou má nahoře v knihovničce, protože v ní je velká ilustrace staré vikingské lodě. S baterkou pod peřinou studujete nákres, čtete si o tak složitých slovech jako je hydrodynamika a i když tak úplně nerozumíte, co to znamená, dostáváte nápad na další úpravy své lodi.

Takto ubíhá den za dnem a s každým dalším prototypem vidíte pokroky – loďka se již povětšinou udrží na vodě, je stále stabilnější, vydrží i nějaký ten náraz do větvičky či kamene. Vy však nepřestáváte, a byť vám již rodiče říkají, že jste odvedl skvělou práci, a proč stále něco zlepšujete, že už je to přece „dost dobré“ a přestože vás kamarádi lákají ven, a posmívají se vaší posedlosti postavit co nejlepší loďku s tím, že „se to stejně potopí“, vy pokračujete dál.

Něco ve vás hoří, chcete se toho více dozvědět, více zkusit, experimentovat, hledat stále další a další způsoby, jak se zlepšit. Bolí vás oči, záda, jste vyčerpaní. Ale mnohem více by vás bolelo, kdybyste polevili.

A pak přijde den D. Když na startu pozorujete svou konkurenci, rozbuší se vám srdce, zvláště když jeden z účastníků neochvějně prohlašuje, že jeho loďka je neporazitelná. Váháte, zda do toho vůbec jít, zda si neuděláte ostudu. Říkáte si, že to možná všichni tak trochu čekají, že na start svou loďku nakonec nedáte, takže by se vlastně nic nestalo. Ale pak se podíváte na svou loďku, vzpomenete si na všechny ty hodiny práce, učení a tréninku. Připomenete si svou úplně první lodičku, a s pocitem klidu a radosti z obrovského pokroku, který jste udělali, pokládáte lodičku na start. Necháváte jí volně odplout s vědomím, že jste udělali vše, co jste mohli, aby byla připravená na svou velkou cestu. A jestli vaši loďku po cestě něco srazí, jestli jí semelou peřeje, nebude nahněvaní, ale budete pozorně sledovat, co se stalo – to proto, abyste do příštího závodu tuto chybu opravili a postavili ještě lepší loď.

Když chcete něčeho dosáhnout, být v něčem skutečně dobří, musíte na tom pracovat úplně stejně, jako na oné dřevěné loďce. Vaše příprava by měla být co nejefektivnější, s důrazem na neustálé hledání nových hranic a dříve neobjevených možností. Je nutné simulovat intenzitu a chaos soutěžní situace, abyste se z něj mohli co nejlépe poučit. Tak, jako je loďka vylepšována s cílem větší stability a odolnosti proti nárazům, tak i vy se musíte obrňovat, připravovat na selhání, intenzivní podmínky, agresivní soupeře, či cokoliv jiného, co vás může potkat.

Budete klást důraz na hledání osobního potenciálu, na to, abyste byli schopni prokázat svou vůli, odhodlanost a závazek být nejlepším, jakým jen můžete být. A až pak přijde den D, budete psychologicky vybaveni vypořádat se s jakýmkoli tlakem a nervozitou úplně stejně, jako když se vypouští na řeku loďka a nechá se jí, aby se přizpůsobila vnějším podmínkám, jak nejlépe to dokáže. I vy se ponoříte do okamžiku, projevíte plnou důvěru ve svou přípravu a necháte zcela projevit svůj výkon a potenciál.

Takto se „dělá“ špičkový výkon. Zní to jednoduše, viďte?

A na závěr si ke článku, plnému lodí, nemohu odpustit ještě jeden citát:

Loď v přístavu je v bezpečí. Ale proto se lodě nestaví.

Mgr. Václav Petráš

Spolupracuje s českými i zahraničními sportovci a řadou organizací (Český hokej, HC Oceláři Třinec).

Má zkušenosti s mentální přípravou sportovců během takových úspěchů, jako byly zisky titulů v nejvyšších soutěžích či triumfy na tenisových grandslamech.