Nad čím přemýšlet mezi zápasy?

Jak ze sportovně-psychologického hlediska zvládat přestávky mezi dvěma zápasy v jeden den (či mezi rozběhy, mezi pokusy, mezi poločasy...). Tedy situaci, kdy jsem právě dokončil určitý výkon a v řádu minut či hodin mě čeká další?

Jelikož jsem tento dotaz dostával opakovaně a jde o velmi zajímavé téma, inspirovalo mě k vytvoření grafického materiálu, který tuto problematiku sice dosti zjednodušuje, ale může posloužit jako základní návod pro sportovce, trenéry, či třeba rodiče.

Jde o určitý "rozcestník" toho, kam směřovat pozornost (myšlenky) sportovce v této specifické situaci. Ideálně tak bude využíván ve spolupráci sportovec - trenér, ale s určitou mírou sebekontroly lze rozhodně dodržet dané postupy i individuálně.

Nad čím přemýšlet mezi zápasy (klikněte pro zvětšení)

Několik poznámek:

Možná jste si všimli, že při spokojenosti s výkonem se zcela přeskakuje reflexe chyb. Chápu, že i při kvalitním výkonu lze vždy najít určité nedostatky a chyby, ale z hlediska snahy o to, aby byl můj výkon i nadále stejně dobrý, to může být spíše kontraproduktivní. Zaměřte se tak v takovém případě pouze na to, co přesně se vám dařilo a proč - "šťourání se" v drobných nedostatcích může vést k tomu, že vykolejíte dobře rozjetý vlak.

Také jste možná narazili na to, že jsou v tomto systému potenciálně nekonečné smyčky. V určitých situacích je tak nutné přejít k dalšímu kroku takříkajíc "na sílu" - zvláště v případě, že se pořád budete vracet k určité situaci v zápase, apod.

Z tohoto "rozcestníku" také vyplývá, že samotná reflexe právě dokončeného výkonu by měla probíhat vždy až v alespoň trochu "zklidněném" stavu - hodnotit svůj výkon v silném emočním rozpoložení je velmi zkreslující.

Reflexe "chyb" neprobíhá formou neustálého přemítání nad tím, co jsem mohl udělat jinak, ale rovnou se převrací na nadcházející výkon - stala se mi tato chyba, s tím teď už nic neudělám, ale jak to konkrétně zařídím, abych ji v příštím výkonu napravil (aby se chyba neopakovala).

Znamená to, že když máte mezi zápasy pětihodinovou přestávku, máte se celou dobu soustředit na svůj výkon? Nikoliv - berte tento "rozcestník" jako pomůcku zejména v případech, kdy se vaše myšlení na váš výkon neustále stáčí. Pokud máte dlouhou přestávku a dokážete alespoň na nějakou dobu myšlenky zaměřit úplně mimo sport, není na tom nic špatného.

Jde o postup vhodný v této časově limitované situaci, nikoliv o návod, jak postupovat po každém zápase - "standardní" zpracování a reflexe výkonu by vypadala jinak, ale tomu se budu věnovat zase někdy v jiném příspěvku.

Příklad:

Šipkař vyhrál svůj úvodní zápas v turnaji, ale byl se svým výkonem výrazně nespokojen. Do zápasu vstupoval jako jasný favorit, ale nedařilo se mu podle představ a souboj tak byl nakonec velmi vyrovnaný. Během zápasu v hráči narůstala frustrace a nervozita, několikrát pak "vypěnil" v reakci na zdánlivě záměrně pomalou hru soupeře, a celkově byl značně nesoustředěný. Nyní měl přibližně hodinovou přestávku před dalším zápasem.

Po zápase tak rozhodně nebyl v emočně normálním stavu - přes výhru v něm přetrvával hněv a frustrace. Než tak udělal cokoliv jiného, pokusil se nejprve uklidnit - jeho osvědčeným postupem bylo vyjít ven z haly, kde se turnaj odehrával, zavolat své manželce a promluvit si s ní o čemkoli jiném, než o šipkách.

Teprve poté se vrátil zpátky do haly a začal se věnovat právě skončenému zápasu. Jelikož se svým výkonem nebyl spokojen, snažil se stanovit si jasné instrukce, jak jej v příštím zápase zlepšit (tedy jak napravit to, co se nedařilo). V tomto případě šlo například o to, že při hodech svého soupeře se bude věnovat pouze úpravě svých šipek (což mu pomáhá nepřemýšlet nad tím, že hraje jeho soupeř příliš pomalu) a při pociťované frustraci se půjde vždy napít, místo toho, aby dával své rozpoložení najevo svému soupeři.

Poté přešel k tomu, co se mu v předchozím zápase dařilo - byl například spokojen s tím, jak zvládal koncovky (doubly), protože se i přes silné negativní emoce dokázal v těchto chvílích soustředit pouze na svůj výkon, což se bude snažit zopakovat i v příštím zápase.

Tím byl pro něj daný zápas uzavřený, věděl, co si z něj odnést do zápasu příštího. Proto od této chvíle soustředil pozornost na to, co potřebuje v přestávce mezi zápasy udělat pro optimální připravenost na další výkon (jídlo, pití, protažení se, včasné "rozházení se" na cvičném terči, apod.). Během těchto příprav se pak snažil směřovat své myšlenky k tomu, jak chce, aby vypadal jeho výkon v dalším zápase - vycházel pak zejména z těch "instrukcí", které si stanovil v předchozích částech této reflexe.

K příštímu zápasu tak v ideálním případě nastupuje s tím, že předchozí zápas je uzavřený, že využil přestávku k optimální přípravě na další souboj a soustředí se nyní již pouze na svůj současný výkon.

Pokud tedy řešíte, jak z mentálního hlediska optimálně zvládnout přestávky mezi výkony, snad vám bude toto poměrně jednoduché schéma sloužit jako zdroj inspirace. Pokud vás k němu napadnou jakékoli otázky, neváhejte mě kontaktovat.

Kam dál?