Phil Jackson je nejúspěšnějším trenérem v historii NBA. Vyhrál šest titulů s týmem Chicago Bulls a pět s Los Angeles Lakers.
Je mnoho témat, o kterých bychom mohli v souvislosti s tímto trenérským velikánem mluvit. Ale zaměříme se pouze na jedno. Timeouty.
V čem byl jeho přístup k oddechovým časům specifický a co si z něj můžeme odnést?
Phil Jackson se proslavil tím, že si často v situaci, kdy by se to dle obvyklých standardů dalo očekávat, timeout vůbec nevzal.
V jednom zápase základní části proti Vancouveru kupříkladu předváděli hráči Lakers letargický výkon. Šlo o druhý zápas ve dvou dnech a na energii hráčů se to výrazně podepsalo.
"Byli jsme jako náměsíční" popsal po zápase Phil Jackson.
Jak by na to obvykle trenér zareagoval? Nejspíše by vzal timeout a snažil se hráče "nastartovat". Možná by je motivoval, možná jim nadával, možná zběsile měnil sestavu či taktiku.
Jenže to nebyl styl Phila Jacksona. Věřil svým hráčům. Věřil tréninku a přípravě. Chtěl, ať se hráči sami adaptují na podmínky, ve kterých se nacházejí - a že autonomie, kterou jim poskytuje, jim dodá potřebnou sebedůvěru.
Phil Jackson tedy neudělal vůbec nic. Seděl klidně na lavičce a nechal trápící se družstvo, ať najde řešení. A tak, jako mnohokrát předtím i potom, jeho hráči řešení našli.
Je důležité poznamenat, že tento styl mohl fungovat jen proto, že mu odpovídala i příprava. Jackson při tréninku často hráče provokoval, vystavoval je do neobvyklých podmínek, chtěl, ať přijdou na vlastní řešení různých problémů. A tak rozvíjel mentální dovednosti, kterým pak mohl nechat co nejvíce volný průchod v samotných zápasech.
Jeho manželka, June Jackson, o svém manželovi jednou řekla: "Někdy posouvá věci dopředu tím, že nedělá vůbec nic. S Philem je to více o tom, že nechává věci plynout, než aby je na sílu tlačil."
To, že Phil Jackson chtěl, ať řešení situací vychází co nejvíce ze samotných hráčů, se projevovalo i tehdy, když na timeout skutečně došlo.
Jeden takový oddechový čas popsal Brian Shaw, bývalý hráč LA Lakers. Do konce zápasu proti Portlandu zbývala necelá půlminuta a Lakers bránili vedení o tři body.
Jackson, jak bývalo jeho zvykem, strávil většinu timeoutu rozhovorem jeden na jednoho, tentokráte právě se Shawem. Nedával mu však instrukce. Pokládal mu otázky. Zajímalo ho, jak bude tým bránit různé situace, které mohou nastat.
Shaw mu představil hráčskou perspektivu - jak oni sami vnímají útok soupeře a co je pro ně nejkomfortnější způsob bránění.
"Tuhle roli hraji velmi často. Od začátku sezóny nám říká - vy jste na palubovce. Vy cítíte, co se děje. Nebojte se za mnou přijít a říct mi, co vidíte." řekl Brian Shaw.
Možná to může na první pohled působit tak, že se Phil Jackson zbavoval zodpovědnosti. Že tímto přístupem musel ztrácet autoritu a respekt. Ale opak byl pravdou.
V New York Times jednou o Philu Jacksonovi napsali: "Je autoritativní postavou, která svou autoritu získává skrze svou strategickou ochotu tuto autoritu dekonstruovat."
Phil Jackson nechtěl svým svěřencům říkat něco, co by stejně bylo zbytečné. Svůj trenérský přístup někdy nazýval "Já vím, že ty víš, že já vím".
Když na něj směřoval pohled hráče poté, co něco pokazil, řekl mu: "Proč se díváš na mě? Ty sám už víš, že jsi udělal chybu."
Když poprvé přišel do LA Lakers, měl pro své svěřence jasný vzkaz. "Nejsem zachránce. Musí být svými vlastními spasiteli."
Tento důraz na to, že hlavními aktéry vždy musí být samotní hráči, byl jedním z nástrojů pro rozvoj jejich mentálních dovedností.
"Vždy mě zajímalo, jak přimět hráče myslet samostatně, aby byli schopní udělat těžká rozhodnutí i v žáru bitvy", řekl Phil Jackson.
Rekordní trenérské úspěchy Phila Jacksona se někdy trochu znevažují. Proč? Měl ve svých týmech jedny z nejlepších hráčů své generace. Michaela Jordana a Scottieho Pippena v Bulls, Kobeho Bryanta a Shaquilla O'Neala v Lakers.
Jenže tento argument zcela opomíjí jeden klíčový fakt, který jeho práci v těchto týmech naopak velmi ztěžoval.
Měl ve svých týmech jedny z nejlepších hráčů své generace.
Jak je přesvědčíte o svém přístupu? Jak u nich dosáhnete změny?
Nahlédneme do tohoto procesu opět skrze jeden konkrétní timeout.
Během pátého finálového zápasu v roce 1991 prohrávali Bulls ve čtvrté čtvrtině o jeden bod. Michael Jordan se snažil dotáhnout svůj tým k vítězství až příliš "samostatně" - vše se pokoušel brát na sebe. V danou chvíli nešlo o nejefektivnější strategii.
Phil Jackson se tak během timeoutu otočil přímo na Jordona a položil mu jednoduchou otázku.
"Kdo je volný?"
Jordan neodpověděl.
"Kdo je volný?" zopakoval Jackson.
"Paxson"
"Pojďme ho najít".
John Paxson vstřelil v posledních čtyřech minutách zápasu 10 bodů. Chicago zvítězilo a zaznamenalo svůj historicky první titul v NBA, kterým započala jeho následná dominance.
Phil Jackson použil jednoduchý komunikační nástroj. Otázku, která má provokovat. Drobné popostrčení. Bez zbytečné kritiky, bez ega, bez osobní roviny.
O tom, že se z jeho strany jednalo o promyšlenou filosofii, mluví i ve své knize Jedenáct prstenů. "Pokud chcete, ať se [lidé] chovají jinak, musíte je inspirovat k tomu, aby změnili sami sebe."
Rozhodně to neznamená, že Jackson na hráče nikdy nebyl přísný. Ale i tehdy se snažil držet svých klíčových principů.
Jeho bývalý asistent, Tex Winter, o Jacksonovi řekl, že někdy hráčům během timeoutů sdělil i svou tvrdou kritiku. Ale nikdy ne takovým způsobem, který by byl útočný či ponižující. "Tou důležitou věcí je, že neničí jejich sebevědomí. Jak to dělá spousta trenérů." řekl Tex Winter.
Jednu věc, kterou se snažil Jackson své hráče naučit, byla schopnost zklidnit se a vrátit svou pozornost zpět k zápasu i v těch nejvypjatějších situacích.
Chtěl, ať mají hráči své "bezpečné místo", které si dokáží během timeoutu představit a jež jim pomůže utišit neklid. Takové, na které myslíme, když chceme usnout či když nás čeká něco nepříjemného.
Podle Jacksona tato praxe velmi pomohla například Shaquillu O'Nealovi, který dlouhodobě bojoval s problémem udržet v průběhu zápasu koncentraci. A co bylo jeho "bezpečným místem"? Vzpomínka na to, jak jako malý kluk sedí na terase babičce na klíně.
Toto mentální "cvičení" souviselo s celkovým přístupem Phila Jacksona. Chtěl, ať jeho svěřenci hrají uvolněně. Ať se zaměřují na proces, nikoli na výsledek.
"Když je mysli umožněno uvolnit se, často následuje inspirace."
A Jacksonových jedenáct titulů poukazuje na to, že inspirace poskytl svým svěřencům opravdu hodně - a to nejen svými timeouty.
