Pět tipů pro efektivnější rozhodování aneb co dělat, když nevíte, co máte dělat.
Rozhodování je nedílnou součástí našeho života - a tedy i sportu. Neustále se dostáváme do situací, ve kterých jsou ověřovány naše rozhodovací schopnosti:
Tenista se musí rozhodnout, co bude dělat po prohraném prvním setu.
Začínající trenér se musí rozhodnout, jak přistoupí k prvnímu setkání se svými mladými svěřenci.
Rodič se musí rozhodnout, co řekne svému dítěti, které odmítá jít na dnešní trénink, protože "vyšlo WoWko".
Níže se podíváme na několik tipů, jak můžete své rozhodovací schopnosti v podobných situacích využít co nejefektivněji, a zároveň i na to, jak je dlouhodobě rozvíjet.
Radit někomu jinému je mnohdy jednodušší, než když máme dělat rozhodnutí sami za sebe. Když jsme totiž v pozici někoho, kdo se pouze "dívá přes rameno", vnímáme situaci přeci jen z většího nadhledu, jsme méně emočně zainvestovaní a případné selhání je pro nás méně odstrašující.
Jsme tak často schopni vyhodnotit danou situaci objektivněji a jednoznačně druhému člověku poradit "Prostě udělej tohle, vždyť je to úplně jasné."
Jestliže tedy někdy nevíte, co máte udělat, zkuste se sami sobě "podívat přes rameno". Kdybyste byli v pozici nezúčastněného pozorovatele, který radí někomu jinému, co byste mu v dané situaci řekli? Může vám to pomoci odebrat trochu emočního zabarvení a spatřit řešení, které se vám doposud skrývalo.
Mluvte o svém rozhodnutí
Tato rada je prostá, ale velmi účinná. Když nad něčím přemýšlíme, má to trochu jinou podobu, než když o tom mluvíme. V našich myšlenkách se mísí slova s nejrůznějšími pocity či vzpomínkami, ale když chceme tyto myšlenky někomu sdělit, musíme do slov dostat úplně vše.
To někdy není vůbec jednoduché, ale může nám to pomoci získat jiný pohled na věc. Nemusíte nutně ani mluvit s někým jiným, klidně mluvte nahlas sami se sebou (nebo si třeba založte deník) - stačí si položit několik otázek a pokusit se na ně odpovědět.
Cílem je dostat myšlenky a pocity, které v sobě máte, do verbální podoby.
Občas se mi při spolupráci se sportovci stává, že jakmile mi řeknou všechny aspekty určité záležitosti (například že je čeká "životní" zápas) a zeptají se mě, co mají v dané situaci dělat, dokáží si již následně odpovědět sami - právě díky tomu, že najednou vidí tuto otázku v mnohem přehlednější podobě.
Tuto dovednost můžete jednoduše trénovat. Vzpomeňte si třeba na svůj nejoblíbenější film. Představte si, že se vás někdo zeptá, proč se vám tento film líbí, a zkuste mu odpovědět. Nesmíte však používat obecné fráze, jako "je prostě super" či "mám s ním spojené krásné vzpomínky". Snažte se být konkrétní, učte se lépe argumentovat a rozumět svým pocitům.
Tyto schopnosti vám posléze mohou posloužit ve chvílích, kdy se budete potřebovat rychle zorientovat ve svých myšlenkách a učinit rozhodnutí.
Jedna z častých (a správných) rad, kterou dostávají studenti, které čekají důležité testy, je to, aby zakroužkovali tu odpověď, která je napadne jako první. Jde o jednoduchou logiku - jestliže je student připraven a naučil se potřebné znalosti, po přečtení otázky mu jeho paměť "předhodí" jednu z odpovědí, kterou vyhodnotí jako správnou.
Pod vlivem nervozity se však někdy student zamotá do smyčky přespřílišného analyzování, což vede buď k nerozhodnosti a velké časové ztrátě, či v horším případě i k tomu, že svou paměť neposlechne a vybere chybnou odpověď.
Tento princip "poslechnutí první myšlenky" pak lze převést do řady dalších oblastí, včetně scénáře, kdy nevíme, co udělat.
Zkuste si v takovém případě udělat z této situace svou vlastní testovou otázku (či více otázek, je-li to potřeba). K otázkám napište i několik možností, které máte na výběr. Pak tento test vyplňte, a poslouchejte u toho svou první myšlenku. Možná zjistíte, že když z rozhodovacího procesu odeberete nadbytečné zpochybňování, správná odpověď bude zcela jednoznačná.
Nerozhodnost často vychází z toho, že se bojíme negativních důsledků našeho rozhodnutí. Co když to zkusím a nepovede se to? Co když řeknu něco, co se jim nebude líbit?
Tato chorobná obava ze špatného rozhodnutí pak může souviset s tím, jak se naše "dnešní já" chová k našemu "včerejšímu já".
Řekněme, že se hokejista ve včerejším zápase rozhodl říct trenérovi, že si troufá jet jedno z trestných střílení. Cítil se dobře, měl připravenou originální kličku, se kterou se mu na tréninku velmi dařilo, a o tu se pokusil i během rozhodujícího nájezdu. Gólman jej však dokázal vychytat a jeho tým nakonec prohrál.
Dnes se hráč k této situaci vrací a vyčítá si, že se na nájezd přihlásil, a že zkoušel něco neobvyklého (i když šlo o jeho oblíbené a velmi dobře natrénované zakončení). Říká si, že měl být opatrnější a že měl vědět, že se to nejspíše nepovede.
Jde o typickou ukázku toho, když se někdo chová neférově ke svému "včerejšímu já". Je jednoduché vyčítat si rozhodnutí, když máme informace, které jsme předtím neměli. Jediné, čeho těmito výčitkami dosáhne, je zvýšená obava z podobné budoucí situace.
Hokejistovo "včerejší já" se rozhodlo dobře - podle svého nejlepšího vědomí a svědomí, na základě informací, myšlenek a pocitů, které v danou chvíli měl hráč k dispozici.
Je důležité naučit se v tomto oddělovat proces od výsledku - to, že výsledek nebyl optimální, nutně neznamená, že rozhodnutí nebylo v dané chvíli správné.
Nebuďte tedy sami sobě "generálem po bitvě". Buďte chápaví k tomu, proč jste se v dané chvíli rozhodli tak, jak jste se rozhodli. Poučte se, sbírejte informace pro potřeby obdobných budoucích situací, ale nevyčítejte si každý neúspěšný výsledek. Může vám to pomoci zmírnit obavy při budoucím rozhodování.
Tento tip je spojen s jednou konkrétní anekdotou. Když mi bylo asi dvanáct let, byl jsem u kamaráda na návštěvě a jeho otec se mě zeptal, zda si dám čaj. Nejistě a nerozhodně jsem odpověděl "klidně".
Když otec odešel z místnosti, můj kamarád se na mě otočil a řekl mi "Na takovouto otázku se odpovídá buď ANO, děkuji, či NE, děkuji." Možná to vypadá jako drobnost, ale jde o jednu z nejlepších rad, jakou jsem kdy dostal.
Od té doby jsem se naučil na podobné otázky odpovídat jednoznačně a rozhodně. Je to skvělý trénink rychlého vyhodnocení situace a přijetí zodpovědnosti za následnou volbu. A to se pak přenáší i do komplexnějších a složitějších rozhodnutí.
Ať už tedy jde o nabídku čaje, výběr jídla v restauraci či třeba filmu v kině, větší rozhodnost v těchto "menších volbách" vám může pomoci i při těch větších.
Když nevíte, co udělat, zkuste se na chvíli sami sobě dívat přes rameno. Radit někomu jinému může být mnohem snazší, než přijmout zodpovědnost za vlastní rozhodnutí.
Zkuste o dané "křižovatce" mluvit. Už jen tím, že slovně popíšete danou situaci a možnosti, které máte, můžete získat jiný pohled na věc.
Odeberte s rozhodování nadbytečné analyzování a zkuste zjistit, co vám říká vaše "první myšlenka". Je možné, že je odpověď vlastně jasná, jen se skrývala za mraky pochybností.
Snažte se rozhodovat co nejlépe, ale buďte sami k sobě chápaví, když některá rozhodnutí nedopadnou tak, jak jste si přáli. Spirála výčitek vám pouze ztíží příští rozhodování.
Trénujte svou rozhodnost na malých volbách. Vrátí se vám to při těch velkých.
