Jaké tři méně viditelné principy dělají z ragbyové reprezentace Nového Zélandu jeden z nejúspěšnějších týmů na světě?
Ragbyová reprezentace Nového Zélandu ("All Blacks") si dlouhodobě drží fenomenální výkonnost. Od roku 1903 vyhráli All Blacks přes 77% procent svých zápasů (což je nejlepší úspěšnost ze všech profesionálních sportovních týmů na světě) a triumfovali i na posledních dvou Mistrovstvích světa.
Celý svět pak zná slavnou "Haku" - maorský bojový tanec, který tým Nového Zélandu předvádí před začátkem zápasů. Ale co dalšího jim pomáhá vytvářet tak úspěšnou sportovní kulturu?
"Ten největší prostor pro zlepšení ragby ve Skotsku je v oblasti sportovní psychologie. Myslím si, že se to tady nedělá vůbec dobře. Je to tady často bráno jako nějaké "voodoo" a šamanství, což je stav, ve kterém to na Novém Zélandu bylo před dvaceti lety." Takto se vyjádřil Jason O'Halloran, novozélandský trenér působící dlouhou dobu v Glasgow, o tom, v čem jsou All Blacks oproti Skotsku napřed.
Obzvláště poté, co v roce 2003 skončil Nový Zéland na Mistrovství světa za očekáváním, byla právě mentální stránka výkonu jednou z priorit, na kterou se tým zaměřil. V průběhu posledních dvou desetiletí spolupracovali All Blacks hned s několika odborníky z oboru sportovní psychologie, ale třeba i forenzní psychiatrie.
Klíčovým tématem pak bylo zvládání tlaku. Trenér Graham Henry, který dovedl All Blacks k titulu mistrů světa v roce 2011, řekl "Když jste pod tlakem, váš mozek se dostává do jiného stavu a vy nakonec začnete běhat dokola jako bezhlavé kuře."
Hráči se tak učili lépe rozumět tomu, co se s nimi děje ve zvýšeném stresu a o rozdílech mezi tzv. "rudou hlavou" (stav, ve kterém ve stresu neuvažujeme efektivně, zaměřujeme se na negativa a panikaříme) a "modrou hlavou" (optimální stav, kdy i pod tlakem dokážeme být soustředění jen na aktuální situaci a prodávat své natrénované dovednosti).
Individuálně si pak hráči vytvářeli a pravidelně trénovali různé mentální pomůcky, které jim pomáhaly dostat se ze stavu "rudé hlavy" do "modré hlavy".
Aktuální kapitán All Blacks, Kieran Read, například hledá nejvzdálenější místo na stadionu, aby se tak přiměl podívat se na situaci z širší perspektivy. Legendární Richie McCaw zase používal chycení se za zápěstí a zadupání do země, aby se takto "ukotvil" pouze do přítomného okamžiku.
Tedy, hráči se učí udržovat pozornost i ve chvílích toho největšího tlaku pouze na přítomnosti. Cílem je být i v chaosu nátlakové situace proaktivní a zachovat si konzistentní přístup - "modrou hlavu".
Dobře to vyjadřuje mantra Richieho McCawa: "Jasné myšlení, jasná komunikace, jasný cíl".
"Když jste na vrcholu své hry, změňte svou hru."
Toto jednoduché pravidlo jasně definuje jednu z hlavních priorit All Blacks - růst. Učení se a hledání nových způsobů, jak se posunout vpřed, je každodenním záměrem, nikoli reakcí na neúspěch.
Není podstatné, že již nyní je tým v porovnání s ostatními na vyšší úrovni, klíčové je pouze to, že zítra může být každý člen družstva o něco lepší, než byl včera, a právě na to by měly být zaměřeny cíle a koncentrace jednotlivých hráčů.
Tato neustálá zvědavost a chuť najít svůj další růstový "stupínek" má několik pozitivních dopadů.
Učí to sportovce zaměřit se každý den na nějaký "zisk", který ho posune vpřed. Přitom v pozici "na vrcholu" či třeba v roli favorita v zápase může být jednoduché spadnout do přístupu "hlavně se vyhnout ztrátě" - což je pak častým důvodem toho, proč sportovci roli favorita nezvládají.
Zvědavost je pak navíc skvělým palivem pro motivaci k přípravě, přirozeně tlačí sportovce z jeho komfortní zóny v rámci hledání pokroku, zvyšuje intenzitu přípravy a funguje i jako skvělý protijed na každodenní stereotyp.
Bývalý kapitán Jack Hobbs popisuje přístup All Blacks ke zvědavosti a pokroku slovy "Každý den vstaňte a buďte nejlepší, jací můžete být. Nikdy v sobě nenechte utichnout hudbu."
Když autor James Kerr trávil nějakou dobu s týmem All Blacks, aby se lépe seznámil s jejich kulturou, možná nejvíce ho překvapilo to, co se dělo po konci zápasů.
Všichni hráči, včetně těch největších hvězd, se před odchodem ze šatny ještě zastavili a pustili se do úklidu - "zametali svůj přístřešek". Snažili se nechat šatnu ve stejném (či dokonce lepším) stavu, než v jakém byla před jejich příchodem.
Jde jen o jednu z ukázek toho, jaký důraz se v tomto prostředí klade na pokoru, osobní zodpovědnost, vzájemnou důvěru a charakter. James Kerr uvádí, že jedním z hlavních hesel reprezentace Nového Zélandu je: "Z lepších lidských bytostí jsou lepší All Blacks".
A co je klíčovou součástí rozvoje zodpovědných a charakterově silných jedinců? Autonomie, která je jim poskytnuta.
Bývalý reprezentační trenér Graham Henry například nechával hráče před zápasem o samotě - to, aby se na něj řádně připravili, bylo na nich. Měli možnost využít tento čas tak, jak sami uznali za vhodné.
Šlo o součást širšího plánu, který byl zaměřen na podporu zodpovědnosti a vůdcovských dovedností každého jednotlivce. Cílem bylo mít v den zápasu na hřišti sice jen jednoho kapitána, ale patnáct lídrů, kteří budou schopni převzít zodpovědnost a jít ostatním příkladem - ale kteří zároveň budou chápat význam pokory a toho, že nic nepřijde zadarmo, pouze jako výsledek odvedené práce.
Další z legendárních hráčů Nového Zélandu, Dan Carter, řekl: "Nikdo v týmu Nového Zélandu nemá rád náfuky. V kultuře All Blacks na to není místo. A pokud se objeví jakékoli náznaky takového chování, budete rychle staženi zpátky na zem. Od úplného začátku se v reprezentaci učíte skromnosti. Máme nastavená určitá pravidla. [...] Často uvidíte i hráče jako Richieho McCawa či trenéra Steva Hansena, jak zametají náš přístřešek."
Jde tedy celkově o kulturu, kde se jednotlivé principy skvěle doplňují a balancují.
Od hráčů se očekává, že budou ambiciózní a půjdou do každého dne s tím, že se mohou zase o něco zlepšit - ale zároveň se jasně definuje, že tato cesta vpřed vede jedině přes pokorně odváděnou práci.
Jednotlivci mají dodržovat pravidla a držet se nastavených norem - ale zároveň je jim poskytnuta velká míra autonomie, aby se rozvíjela jejich samostatnost a vůdcovské dovednosti.
Povýšené a nafoukané chování jednotlivce je zcela vyloučeno - ale zároveň je každý hráč podporován v tom, aby byl natolik silnou osobností, že dokáže i pod tlakem převzít zodpovědnost a jít příkladem.
Tyto a další principy pak pomáhají dělat z All Blacks tak úspěšný sportovní tým, kterému se ostatní snaží co nejvíce přiblížit.
Vděční za to rozhodně budou údržbáři na stadionech - v posledních letech se totiž ve snaze napodobit onu veleúspěšnou kulturu rozmohlo "zametání přístřešku". Šatnu tak po sobě pečlivě začaly uklízet například anglická kriketová reprezentace či australské ragbyové týmy.
Zdroj: Kerr, J. (2013). Legacy. Constable
Elektronická kniha "Psychologie výkonu" obsahuje sbírku textů sportovního psychologa Mgr. Václava Petráše, včetně dříve nepublikovaných materiálů.