Psychologie penalt
Penalty jsou častým středem zájmu výzkumů z oblasti sportovní psychologie. Na několik zajímavých zjištění se zaměříme podrobněji a podíváme se na to, jak je můžeme převést do praktických doporučení pro lepší zvládání této mentálně vypjaté situace.
Šašek nebo génius?
Někteří brankáři se snaží nejrůznější gestikulací či divokými pohyby těsně před zahráním penalty rozhodit svého soupeře. Jde o vhodnou taktiku?
Co na tuto otázku říkají výzkumy? ANO - jde o efektivní taktiku.
Pokud se brankář snaží svým pohybem rozhodit střelce, skutečně to souvisí se sníženým výkonem při proměňování penalt (střely jdou v průměru o něco blíže středu branky a jsou častěji chyceny). Tato zjištění se objevila jak v kontrolovaných experimentálních podmínkách, tak i při zpětné analýze pokutových kopů, zahrávaných na MS a ME v letech 1984-2012 (Wood a Wilson, 2010; Furley a kol., 2017).
Proč?
Principy na pozadí tohoto jevu jsou poměrně jednoduché - tím, že se brankář různě hýbe či gestikuluje, vystavuje střelce do méně známých a předvídatelných podmínek, což může vést k nárůstu mentální zátěže. Zároveň v tu chvíli dochází ke strhávání pozornosti ze samotné střely (a cíle, kam chce hráč penaltu kopnout) na brankáře a jeho chování. A právě už jen to, že se hráč dívá na brankáře delší dobu, než by se na něj díval, kdyby stál brankář v klidu, je faktor, který souvisí s horší kvalitou zakončení (Wilson a kol., 2009).
Když se hráč delší dobu zaměřuje na brankáře, věnuje se faktoru, který nemůže ovlivnit a který je spojen s potenciálním ohrožením (brankář mu může penaltu chytit). K optimálnímu výkonu při zahrávání penalty ale spíše povede zaměření na ty faktory, které má hráč zcela ve své moci (výběr cíle, zklidnění se, dodržení své obvyklé rutiny, atd.).
Co si z toho odnést:
Pokud jste brankáři, vystavit střelce do méně předvídatelných podmínek a "testovat" jeho koncentraci svým pohybem či gesty může zvýšit šanci, že jeho střela bude méně přesná (půjde více ke středu branky).
Pokud jste střelci a brankář se vás pokouší rozhodit, snažte se udržet svou pozornost na tom, co máte zcela pod svou kontrolou a mějte připraveny způsoby, jak zareagovat na zvýšenou mentální zátěž (nervozitu).
Udělá vteřina rozdíl?
Hráč se nachystá na zahrání penalty, vše je připraveno, rozhodčí zapíská. Měl by v tu chvíli střelec ještě chvíli počkat? Nebo je nejlepší variantou rozběhnout se k pokutovému kopu ihned poté, co zazní hvizd?
Co na tuto otázku říkají výzkumy? Velmi rychle zahrávané penalty souvisí s nižší úspěšnosti proměňování.
Analýza všech zdokumentovaných penalt z předchozích fotbalových MS, ME a zápasů Ligy mistrů přinesla zajímavá zjištění, týkající se rychlosti zahrání penalty.
Hráči, kteří se rozběhli po hvizdu rozhodčího téměř okamžitě (do 0,2 sekundy po signálu), proměnili následnou penaltu v 57% případů. Avšak hráči, kteří se rozběhli nejdříve jednu vteřinu poté, co rozhodčí zapískal, proměnili penaltu ve více než 80% případů (Jordet a kol., 2009).
Proč?
Mentální principy tohoto zjištění lze hledat například v tom, jak se může projevovat pociťovaná nervozita na našem myšlení a chování. V okamžiku, kdy se cítíme ohroženě, je jednou z typických reakcí nárůst tzv. "útěkových myšlenek", tedy myšlenek typu "chci to mít co nejrychleji za sebou".
Jde o přirozenou odezvu našeho organismu, který se v nátlakové situaci dostává do "splašeného" stavu a chce se z dané situace proto co nejrychleji dostat. To pak může vést ke zbrklosti a tedy odchýlení se od přirozeného tempa/přístupu.
Pokud se tak hráč k penaltě rozběhne ihned poté, co rozhodčí zapíská, může to signalizovat to, že chce mít situaci co nejdříve za sebou a tedy i to, že ne zcela zvládá tlak, který prožívá. Zároveň se v tu chvíli hráč nejspíše odchyluje od toho, jakou rutinu obvykle při zahrávání penalty využívá na tréninku (kde pravděpodobně nebude na zahrání tréninkové penalty tak extrémně spěchat - a rozběhnutí se do 0,2 sekundy po hvizdu rozhodčího extrémní spěchání je).
Jak tedy ale se silným tlakem, který pak může souviset s přílišnou zbrklostí, pracovat?
Už jen to, jak celou výkonnostní situaci ve svém přemýšlení "zarámujeme" a jak jí interpretujeme, může mít velký vliv na to, zda v nás vyvolá silnou nervozitu, či nikoli.
Sportovec by se měl snažit naučit brát i tu nejvíce nátlakovou situaci jako příležitost k zisku, nikoli jako ohrožení možnou ztrátou.
Neměl by do výkonu vstupovat s myšlenkou "ať už je to hlavně za mnou" a s obavami z toho, co všechno negativního by se mu mohlo stát ("co když to nedám, co když se netrefím do brány"), ale s přístupem "můžu něco získat" ("můžu vstřelit gól, můžu prodat své dovednosti z tréninku").
Zároveň by si měl připomínat, že zejména pod silným tlakem je jeho nejlepší šancí na úspěch držet se toho, co dělá na tréninku, tedy své obvyklé rutiny, svých přirozených automatismů a svého obvyklého přístupu (například drzost v zakončení, apod.).
Vlivem silné nervozity, která může souviset se strachem se selhání, však sportovci mohou mít tendenci tyto automatismy měnit, čímž snižují své šance na úspěšné zvládnutí situace. A jednou z těchto změn v automatismech může být právě i přílišná zbrklost.
Co si z toho odnést:
I pod silným tlakem a návalem "útěkových myšlenek" je důležité jim nepodlehnout, brát situaci jako možnost něco pozitivního získat a předvést to, co umíte z tréninku - a k tomu je potřeba dodržet svůj obvyklý postup. Po hvizdu rozhodčího si proto raději dopřejte několik okamžiků (stačí jedna vteřina) ke zklidnění se, zaměření koncentrace na správné místo a provedení své obvyklé rutiny.
Radost či kamenná tvář?
Po vstřeleném gólu v penaltovém rozstřelu reagují hráči různě. Někteří zůstávají ledově klidní, jiní dávají průchod svým pozitivním emocím. Může některý z těchto přístupů pomoci zvýšit šanci na celkový úspěch v rozstřelu?
Co na tuto otázku říkají výzkumy? Projevená radost a oslava vstřeleného gólu v penaltovém rozstřelu souvisí se sníženou pravděpodobností proměnění následné penalty soupeře a i se zvýšenou pravděpodobností celkové výhry v rozstřelu.
Při zpětné analýze penaltových rozstřelů na MS a ME se výzkumníci tentokrát zaměřili na téma oslavy vstřeleného gólu (Moll a kol., 2010). Analyzovali pak specificky ty pokutové kopy, které se kopaly za vyrovnaného stavu (tedy, když zatím všichni střelci proměnili, či když na každé straně jeden střelec neproměnil, apod.).
Když jejich zjištění shrneme do jednoduchého závěru, dalo by se říct, že "oslavovat úspěchy je důležité". Hráči, kteří svou proměněnou penaltu oslavovali, byli častěji součástí týmu, který nakonec zvítězil.
Zároveň bylo zjištěno, že je vyšší pravděpodobnost toho, že následující penalta soupeře bude neúspěšná, když jí předchází oslava gólu, než když hráč sice předchozí penaltu promění, ale gól výrazněji neslaví.
Proč?
Sami autoři při vysvětlení těchto zjištění zmiňují jeden důležitý mentální princip - nakažlivost emocí. Jde o jev, při kterém emoce a emoční reakce člověka mohou ovlivnit emoční stav jiných lidí.
Tento fenomén je dobře známý a rozhodně se neprojevuje jen ve sportu - pokud například přijdete do obchodu v neutrální náladě, ale prodavač projevuje negativní emoce (je vůči vám nepříjemný, strohý, popudlivý, apod.) nejspíše z tohoto obchodu neodejdete s neutrálními pocity, ale s těmi negativními. Podobně, když posléze přijdete domů a váš partner/rodič má skvělou náladu, dává vám najevo, že vás rád vidí a sdílí s vámi nějaký svůj úspěch či zážitek, ze kterého je nadšený, může to pozitivně ovlivnit i váš emoční stav.
Projevem pozitivních emocí (oslavou gólu) tedy hráč může "nakazit" své spoluhráče a strhnout je do podobného emočního nastavení - což jim může pomoci například nejít na svou penaltu s obavami a strachem, ale s pozitivním přístupem a snahou něco získat (důležitost tohoto přístupu jsme rozebírali výše).
Svou oslavou zároveň může zapůsobit na protihráče, pro které naopak tyto projevy mohou být zdrojem zvýšené mentální zátěže a potenciálního ohrožení. Jde o vnímání tzv. "psychologického momenta", tedy toho, který z týmů je právě teď "na koni", a který je naopak "dole". A jak již bylo popsáno v předchozí části, zvýšený pocit tlaku a ohrožení, protože má hráč pocit, že "na koni" je aktuálně soupeř, může vést k celé řadě negativních důsledků, které ovlivní jeho šanci na úspěch ("útěkové myšlenky", zaměření na negativa, a další).
Co si z toho odnést:
Na náladě v mužstvu (nejen) při penaltách rozhodně záleží a svou snahou "nakazit" své spoluhráče pozitivními emocemi můžete sehrát důležitou roli.
I jednoduše zdvihnuté ruce nad hlavu po vstřelené brance mohou trochu zvýšit šanci na týmový úspěch - protože budete pomáhat svým spoluhráčům dostat se do lepšího emočního stavu a zároveň zvyšovat potenciální pocit ohrožení a tlaku u vašich soupeřů.
Zdroje:
Furley, P., Noel, B. a Memmert, D. (2017). Attention towards the goalkeeper and distraction during penalty shootouts in association football: a retrospective analysis of penalty shootouts from 1984 to 2012. Journal of Sports Sciences, 35 (9).
Jordet, G., Hartman, E. a Sigmundstad, E. (2009). Temporal links to performing under pressure in international soccer penalty shootouts. Psychology of Sport and Exercise, 10 (6).
Moll, T., Jordet, G. a Pepping, G. (2010). Emotional contagion in soccer penalty shootouts: Celebration of individual success is associated with ultimate team success. Journal of Sports Sciences, 28 (9).
Wilson, M., Wood, G. a Vine, S. (2009). Anxiety, Attentional Control, and Performance Impairment in Penalty Kicks. Journal of Sport & Exercise Psychology, 31.
Wood, G., Wilson, M. (2010). A moving goalkeeper distracts penalty takers and impairs shooting accuracy. Journal of Sports Sciences, 28 (9).
O AUTOROVI: Mgr. Václav Petráš se zaměřuje na moderní a praktickou sportovní psychologii.
Spolupracuje s českými i zahraničními vrcholovými sportovci a sportovními organizacemi, jako je Český hokej, HC Oceláři Třinec, Český florbal a řada dalších.
Má zkušenosti s mentální přípravou sportovců během takových úspěchů, jako byly zisky titulů v nejvyšších soutěžích či triumfy na tenisových grandslamech.
TIP: Klikněte na fotku pro kompletní profil.
